Zita Kabátová
Otec Benno Kabát (*1889) byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, (*1891) byla dcera pražského obchodníka.Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě.[4] Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec.
Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou (1942).
Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow (jméno její babičky zasvobodna); v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti.[5] Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. [6]Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.
K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčníku Osvěta a vedoucí oddělení Umění všem. Byl oceněn vyznamenáním svatováclavské orlice. V letech 1946–1956 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a v roce 1968 emigroval. V roce 1957 se jim narodil syn Jiří, který nyní žije v USA.
Její přerušená filmová kariéra dostala nový impuls roku 1969 obsazením do vedlejší role ve filmu Hvězda, kde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou (průměrně 1 film za rok), byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let.
Za svůj život hrála přibližně v 60 filmech. Pro Divadlo Oldřicha Nového (Nové divadlo), kde jeden čas sama vystupovala, dokonce sama napsala jednu autobiograficky laděnou divadelní hru. Roku 2008 vydala ve spolupráci s Marií Formáčkovou vzpomínkovou knihu Bez servítků..., kde vzpomíná na své začátky a na jednotlivé kolegy z filmové branže (medailonky přes 150 osob).
Od roku 2005 žila v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v pražském Motole, kde dne 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99 narozeninách zemřela, jako poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze, v hrobě založeném Nadací Život umělce, kde jsou společně uloženy ostatky i dalších českých umělců např. Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a Karla Vlacha.
